Na první pohled je to zajímavá kniha s krásnou obálkou a svižným dějem, a část je na tom pravdy. Autorka vymyslela vzkutku neotřelé postavy; osamělou Eleanor s bujnými zrzavými vlasy, pokaždé v bláznivém oblečení a chaotickým rodiným životem. Která se pak v autobuse posadí vedle tichého Parka, ten je ostražitý a v Eleanořiných očích neuvěřitelně nad věcí... a postupem času se do sebe zamilují. Tak, jak člověka potká první láska - nemá co ztratit a může ztratit úplně všechno.

Musím říct, že se mi do knihy nechtělo a nakonec se mi to i potvrdilo. Vůbec jsem se do knihy nedokázala začíst, sice je hezké, jak chtěla být autorka originální, ale celý ten románek mi přišel hrozně nereálný. Vzhled hlavní hrdinky by ještě šel, sice jsem si to hrozně špatně představovala... ale dobře, každý jsme nějaký. Jenže mě se ani nelíbilo, jak se chovali a jak se bavili. Teď to zní hrozně kriticky, což není pravda, knížka mě doopravdy později chytla a bavila. Milionkrát jsem se u ní i nasmála, ale nedokážu to popsat... prostě mě neoslovila svým posláním.

Jak už jsem zmiňovala, líbily se mi rozhovory - ty se vážně často povedly, mnohdy jsem se od srdce zasmála. Ale musím říct, že to je tak všechno. Knížka mě zkrátka zklamala. Jen mnohdy se stane že mě romantická knížka chytne, takže musím podotknout, že pro vášnivé čtenáře tohoto žánru to bude možná to pravé - sice nereálné, ale za to pohádkové.

Dobře, už víte, že tahle knížka nebyla zkrátka můj šálek kávy. Tak dále - na to, že měla knížka přes tři sta stránek mi přijde, že se v ní vůbec nic nestalo.  V půlce knížky mě to začalo dost bavit, a já doufala, že se to ustálí, ale pak se to znovu táhlo a já se přemlouvala to vůbec dočíst. Asi už si jí vícekrát nepřečtu.