Na tuhle knížku jsem se těšila jako malé dítě, protože jsem na ní slyšela samou chválu ať už na internetu nebo od kamarádek. Knihu jsem tedy začala číst s velkým očekáváním a i když se to člověku často vymstí, doopravdy mě nezklamala! Zhltla jsem jí během jednoho dne, ale rozhodně to nebyla žádná oddechovka. Kniha ve mě vyvolávala směsi pocitů prakticky po celou dobu čtení, autorčin styl psaní se rychle táhl a byl v podstatě jednoduchý i přes spoustu vymyšlených výrazů.
Nad čím jsem nevěřícně vrtěla hlavou, byla situace ve sklenařských městech, dát skutečnost myšlence, kdy jsou ti nejdůležitější lidé otroky, kdy v podstatě ti "nejvyšší" obchodují s těmi bez kterých by umřeli... to pro mě bylo strašně fascinující. Obrovským plusem pro mě byly také opravdu vtipné pasáže, kdy jsem se smála nahlas i před mamkou. Tak nenucený humor jsem ještě nezažila. Rozhodně to nepůsobí, že ho tam autorka dala jen, aby se neřeklo, vážně mi to ještě zpestřilo zážitek ze čtení.

Dále v knize nenajdete lásku, což je podle mě jedna z jejích mnoha zvláštností, kterou podtrhuje skutečnost, že hlavní hrdinku predstavuje třináctiletá holčička Ilan, se kterou se od začátku děje ztotožníte a po celou dobu čtení s ní budete soucítit a příběh prožívat... prostě nefalšovaná fantasy se vším všudy.



Co jediné mě na knize trošičku zklamalo, byl konec. Nechci tu říkat, že byl špatný, to nebyl a ani autorce nic vyčítat nemůžu, kniha by lepší nebyla, i kdyby to dopadlo jinak. Zkrátka jsem jen doufala, že už se tam konečně stane jedna věc, na kterou si hold budu muset počkat v dalším díle. Ale i tak se konec povedl, na jednu stranu neskončil nijak moc otevřeně, ale na druhou byl dobře zpracovaný na navazující pokračování, do kterého se určitě také pustím, až vyjde.

Ale ani má nedočkavost nemění nic na tom, že Naslouchač je nedoceněná kniha s krásnou obálkou, originální anotací a kouzelným dějěm.